Když hádanka sedne, děti počítají dál
본문
Na konci první hodiny udělejte něco, co se dá zopakovat. Krátkou aktivitu, kterou budete příště otevírat znovu, aby lidé věděli, co přijde. Může to být otázka na začátek nebo krátké shrnutí ve dvojicích. Opakování snižuje nejistotu a buduje rytmus. Zároveň si všimněte, proměna bytu kdo mluvil málo. Ne že byste ho hned oslovovali, ale příště mu dejte menší a konkrétnější roli. První hodina není o tom, abyste zapůsobili. Should you loved this article as well as you wish to obtain details about informace kindly check out our web-site. Je o tom, aby se lidé přestali hlídat a začali pracovat spolu.
Hry, kde rozhoduje postřeh, ne rychlo
Jak vybrat hru, která nebude ležet ve skří
Od pěti do sedmi let děti zvládnou dvojice a krátké příběhy. Rozdělte je do dvojic a zadejte situaci: ráno vstáváš a hledáš ponožku. Jeden hraje, druhý hádá. Po dvou minutách se vymění. Pravidlo je, že se nesmí mluvit ani šeptat. Pokud někdo promluví, dvojice ztrácí bod, ale ne konec hry – jen se posune na další stanoviště. U této věkové skupiny se osvědčilo střídat hru s krátkou reflexí: Co bylo nejtěžší? jak zařídit malou kuchyni jsi ukázal, že se zlobíš? Děti potřebují pojmenovat, co dělaly, aby si pohyb spojily s emocí.
Další chybou je míchat dohromady hádanky z různých oblastí bez varování. Dítě, které čeká rýmy, najednou dostane matematickou úlohu a ztratí nit. Držte se jedné kategorie alespoň pět hádanek po sobě. Teprve pak přidejte jiný typ. Děti potřebují rytmus a opakování, aby si vytvořily strategii.
Když se hádanka nedaří, neříkejte rovnou odpověď. Nabídněte nápovědu, která zužuje možnosti — např. „je to něco, co máš na sobě" nebo „je to zvíře, které létá v noci". Tím dítě zůstává v procesu a zažívá, že i cesta k řešení je součást hry. Pokud ani po dvou nápovědách neuspěje, hádanku odložte a vraťte se k ní za týden. Často ji pak vyřeší bez pomoci.
Čekárna u lékaře je pro dítě obvykle nuda, která končí vztekem nebo pláčem. Rodiče často sahají po telefonu, ale to není ideální řešení. Dítě se rychle přestane zajímat a začne se dožadovat pozornosti jinak. Přitom stačí málo – využít to, co máte po ruce, a hlavně svou vlastní fantazii. Nejde o to zabavit dítě na hodinu, ale zvládnout deset až dvacet minut, než na vás přijde řada.
Častou chybou je, že rodič podá dítěti telefon a pak se diví, že ho dítě nechce vrátit. Nebo že dítě začne hrát hlasitou hru a ostatní pacienty to obtěžuje. Další chybou je nechat dítě, aby si hrálo s předměty v čekárně, které k tomu nejsou určené – například s lékařskými pomůckami nebo s cizími věcmi. Vždy se ptejte, DokončEní InteriéRu co si dítě může vzít. Také se vyhněte sladkostem jako prostředku k zabavení. Cukr dítě krátce povzbudí, ale pak přijdou problémy.
Častá chyba je řadit hádanky podle věku. Desetileté dítě může mít problémy s hádankou určenou osmiletým, pokud jde o slovní hříčku nebo neznámý kontext. Naopak předškolák zvládne logickou hádanku o zvířatech, pokud mu sedí téma. Věk je jen orientační, rozhoduje zkušenost s jazykem a schopnost udržet pozornost.
Pokud máte starší dítě, zapojte ho do hry s mladším sourozencem. Starší může předčítat z knížky, kterou jste si přinesli, nebo vymýšlet hádanky. Tím se zabaví obě děti a vy máte chvilku na vyřízení potřebných věcí. Když už dítě opravdu nemůže vydržet, je lepší vstát a projít se po chodbě. Krátká procházka často pomůže víc než další hra vsedě. Po návratu do čekárny bude dítě klidnější.
Základem je připravit se ještě před odchodem z domu. Do kapsy si dejte jen pár drobností, které nic neváží a nezaberou místo. Stačí papírový kapesník, propiska nebo tužka a případně pár papírků. Tyto předměty se dají použít mnoha způsoby. Dítěti můžete nakreslit jednoduchý obrázek a nechat ho dokreslit. Nebo na papírek napište čísla a nechte dítě je přeškrtat v časopise, který leží na stole. Pozor ale na to, abyste neničili cizí věci – vždy se nejprve zeptejte personálu, zda si můžete půjčit časopis.
Hry, které zvládnete šeptem a vsedě Když už sedíte v čekárně, vyzkoušejte slovní hry. Například „slovo na poslední písmeno" – řeknete slovo, dítě musí vymyslet další začínající stejným písmenem. Nebo hru „vidím něco, co ty nevidíš" – popisujete předmět v místnosti a dítě hádá. U menších dětí funguje počítání předmětů: kolik je v čekárně židlí, kolik lidí má brýle, kolik je na zdi obrázků. Důležité je mluvit potichu, abyste nerušili ostatní. Vyhněte se hrám, které vyžadují běhání nebo hlasitý smích – to je v čekárně nežádoucí.
Nezapomeňte, že každé dítě je jiné. Co funguje u jednoho, nemusí fungovat u druhého. Zkuste několik her a sledujte, co vaše dítě baví. Důležité je zůstat v klidu a mít připravený plán B. Když dítě vidí, že jste v pohodě, obvykle se uklidní také. A pokud přesto přijde scéna, není to konec světa. Ostatní pacienti obvykle pochopí, že jde o malé dítě. Hlavní je, abyste se vy sami nenechali vytočit.
