온라인문의

Pro samotnou hru se osvědčilo držet se tří pravidel: If you cherished this posting and you would like to obtain far more information with regards to Bookmarkingcentrals.Com kindly take a look at our webpage. materiálu berte jen tolik, kolik unesete v jedné ruce; každý kus, který se při hře rozbije, odneste domů nebo vyhoďte do koše; a po hře vraťte na místo to, co jste si půjčili a co ještě může sloužit přírodě. Tím zůstane hra zábavou a les nebude vypadat jako po nájezdu.

Třetí hrou je „mrazík se záchranou". Kdo je chycen, zůstane stát s rozpaženýma rukama. Osvobodit ho může jen dvojice, která se chytne za ruce a proleze mu pod pažemi. Tím vzniká tlak na domluvu: jedno dítě samo nikoho nevysvobodí. Pozor na počet pronásledovatelů. Ve skupině do dvanácti dětí stačí jeden, jinak se hra zvrhne v paniku a děti přestanou vnímat prostor kolem sebe.

Hotové karty můžeš zpevnit průhlednou samolepicí fólií, kterou přetáhneš přes celou plochu. Fólie zabrání tomu, aby se list rozdrobil, a zároveň karty udrží suché od potu z rukou. Okraje zastřihni co nejblíž k fólii, aby se nezačaly odlepovat. Když fólii nemáš, stačí karty zatížit a hrát na podložce, ne na hrubém stole.

První hodina s novou skupinou se nedá zachránit žádnou ledolamkou na konci. Rozhoduje to, co se stane v prvních deseti minutách, kdy si lidé ještě sedají a nikdo neví, kdo co umí. Nejčastější chyba je začít představováním jednoho po druhém. Vzniká ticho, lidé se soustředí na sebe, ne na skupinu, a atmosféra ztuhne. Místo toho dejte hned první úkol, který vyžaduje, aby spolu dva nebo tři lidé něco krátkého udělali. Například ať ve dvojici zjistí, kdo z nich dnes přijel nejdál, a pak to řekne za partnera. Nikdo nemluví o sobě, ale o tom druhém, takže stres klesne.

Na závěr platí, že žádné značení nenahradí mapu a kompas nebo alespoň nabitý telefon s offline mapou. Značky jsou doplněk, který vám usnadní návrat, když se rozhodnete jít jinudy, než jste původně plánovali. Když se budete držet několika jednoduchých pravidel – kontrastní materiál, značky jen v místech změny směru, zápis orientačních bodů a dvě barvy pro tam a zpět – z lesa se vrátíte i v horším počasí a bez zbytečné paniky.

Dalších pět nápadů vznikne z odpadu. Novinový papír smotaný do ruličky a přelepený izolepou udělá meč nebo hůlku. Staré tričko se rozstříhá na pruhy a splete na provaz, který unese i menší dítě. PET lahev s odstřiženým hrdlem a naplněná suchým pískem je bezpečná kuželka nebo závaží. Korková víčka od vína nebo špunt do ucha poslouží jako razítka – stačí je namáčet do barvy a tisknout na papír. A konečně ruličky od toaletního papíru slepené do kruhu vytvoří jednoduchý terč na házení míčkem. osvětlení v obývákuždycky zkontroluj ostré hrany po stříhání plastu, přelep je páskou.

Začněte tím, že si předem zvolíte materiál, který v lese není běžný. Větve, kameny nebo šišky se hodí jen tehdy, když je poskládáte do nepřirozeného tvaru – například do kříže nebo do šipky. Nejlepší je ale použít něco, co v lese normálně není: barevné stužky z látky, kousky krepového papíru nebo dobře viditelné provázky. Barvu volte kontrastní vůči okolí – v jehličnatém lese se osvědčí oranžová nebo růžová, v listnatém zase modrá či bílá. Vyhněte se zelené a hnědé, ty splynou s podrostem.

Kdy a kam značku umístit Značte vždy v místech, kde se mění směr nebo kde by se dalo snadno odbočit špatně. To znamená na křižovatkách cest, u vývratů, před brodem a po každém delším úseku bez výrazného orientačního bodu. Značku umísťujte ve výšce očí, ne u země, kde ji zakryje tráva nebo napadané listí. Zároveň ji nepřipevňujte tak, aby ji zvířata snadno strhla, nebo aby překážela na cestě. Pokud použijete stužku,važte ji na větev tak, aby vlála do strany, ne do cesty.

Během cesty si veďte jednoduchý záznam. Stačí poznámka v telefonu nebo zápis na papír: „od rozcestí u velkého pařezu doprava, po 200 krocích potok, za ním doleva". Zapište si i výrazné orientační body, které uvidíte z obou stran – vývrat, skalní útvar, skupinu tří borovic. Tyto body vám pomohou, i kdyby značky někdo odstranil nebo je přikrylo listí. Pokud jdete ve skupině, domluvte se, kdo značky klade a kdo je případně sbírá při návratu. Nikdy nenechávejte značky v lese déle, než je nutné.

Typická chyba je značit příliš hustě. Když dáte stužku každých deset metrů, ztratíte přehled a při zpáteční cestě budete zmatení. Stačí jedna značka na každém místě, kde hrozí odbočení, a pak další po delším úseku. Druhá častá chyba je spoléhat jen na jednu značku a pak ji při návratu hledat z opačné strany. Proto je dobré používat dvě barvy: jednou pro cestu tam, druhou pro cestu zpět. Nebo na každou značku přidejte malý symbol, třeba křížek, který vám na zpáteční cestě potvrdí, že jdete správně.